Jak jsem potkal Božinku…….

Když jsme s Jomarem tvořili mapu pobytu Jaroslava Haška v Praze podle knihy Radko Pytlíka „Toulavé house“, neměl jsem ani tušení, kde by mohla být v Praze na Smíchově, nebo v Košířích vila s tak krásným poetickým jménem Božinka. Netušil jsem ani proč se tak jmenuje.

Jaký vztah má Božinka k našemu bádání? Majitelem Božinky byl český cestovatel, etnoraf, botanik, spisovatel Alberto Vojtěch Frič, syn úspěšného pražského advokáta Vojtěcha Friče. Alberto, Haškův vrstevník a kamarád, často zval do Božinky bohémskou společnost, která se shromaždovala okolo Haška, E. A. Longena a jeho ženy Xeny Longenové. Když byl Hašek, někdy v první polovině roku 1913, podruhé vyhozen z redakce „Světa zvířat“, pro své pokračující mystifikace čtenářstva tohoto listu,  ujal se ho A. V. Frič, s cílem Haškovy převýchovy. Haškovi poskytl v Božince přístřeší i stravu, s jednou podmínkou. Přestane vymetat pražské lokály a věnuje se v této oáze klidu  toliko spisovatelské činnosti. Tento převýchovný akt dokumentuje Václav Menger ve své knize „Lidský profil Jaroslava Haška„. Haška, jak brzy Frič poznal, převychovat nešlo. Když vypil Fričovi celý vinný sklep, opustil Božinku i s Fričovými botami, které později zpeněžil. Frič byl však člověk velkorysý a Haškovi vše odpustil, zanechav nadobro jeho převýchovy.

A. V. Frič nebyl  žádný suchar. Až jednou budou genealogové bádat , kde se vzaly v DNA čistokrevných paraguayských  indiánů kmene Čamakoko, slovanské a keltské markanty vedoucí do Čech, je to právě Fričova zásluha. Někteří z nich mají totiž v žilách Fričovu krev.

Ze své třetí cesty do Paraguye sebou přivezl indiana Čerwuiše, který trpěl záhadnou nemocí, jež decimovala indiánský  kmen Čamakoko. Haška pobyt  Čerwuiše v Praze inspiroval k napsání povídek  „Indián a pražská policie“ a „Indiánská povídka“. Čerwuiš se vrátil úspěšně vyléčen do Paraguye spolu s Fričem na jeho čtvrté, předposlední cestě.

Je znám Fričův postoj  k německému nacismu. Nesl, podobně jako u Haška, známky šibeničního humoru a mystifikace. Karel Crkal v knize Lovec kaktusů píše: …Již před válkou byl u nás r.1935 zavražděn německý emigrant Formis, bojující proti nacistům. Frič na to regoval tím, že zveřejnil pojmenování jedné své rostliny jako Rebucia Adolf Hitler. Když se na Božince zastavil Formisův vrah spolu s německým velvyslancem a chtěli rostlinu vidět, Frič prohlásil: „Tak pánové by se rádi podívali na rebucii adolf hitler? Tak to je pěknej schour pánové. Podívejte se, tady ho mám, nekvete to, jen to krní. To není nijak zajímavá rostlina, asi mně co nejdřív chcípne.“…
….Na věčnou paměť nazval jeden rod kaktusů Gestapia. Ve svém systému jí zařadil hned vedle rodu Gangsteria…..

 

Ale vraťme se k mým omylům při bádání po vile Božince. Nejprve mě zmýlil sám Menger, který ji nazývá „vila Boženka“, ačkoliv jsem měl poslechnout Radko Pytlíka, který ji jmenuje správně. Jak jsem zjistil později, název vily nepochází od nějaké dívky Boženky, ale od jména původní viničné usedlosti, která se na tomto místě nacházela. Jméno dostala, obdobně jako ostatní košířské usedlosti, po svém novém majiteli Dominiku di Bossi v roce 1666. Odtud Bossinka, v roce 1840 již jako Božinka. Podařilo se mi vypátrat policejní přihlášku rodiny Fričovy, kde bylo popisné číslo 148, Smíchov. Den nahlášení pobytu je 7. 3. 1912. Vojtěch Frič je zapsán jako „Journalist“.  Když jsem v aktuálním katastru nemovitostí  Smíchova vyhledal č.p. 148, nalezl jsem ho „Na Malvazinkách“. A to byl ten můj velký omyl. Protože, již v té době zbořené Božince, bylo popisné číslo odňato a přiděleno na zcela jinou novostavbu. Potom se mi dostala do ruky mapa z roku 1938 a když jsem hledal usedlost Demartinku, čirou náhodou jsem Božinku objevil. Božinka přežila Friče asi o 60 let. Její poslední „majitel“ ji nechal zchátrat tak, že musela být zbourána. Dnes jsou zde pouze náznaky jejích zdí. Za krátkou chvíli zde nebude po vile, která měla mnoho společného s našimi kulturními dějinami zhola nic. Je rozhodnuto, bude tu stát nějaká sklobetonová obluda pro několik zazobanců. Inu dnešek si žádá jen bezohledný byznys. Není to škoda? Posuďte sami:

Pramen:http://smichov.blog.cz/0608/bozinka-sidlo-lovce-kaktusu s velice zajímavými ohlasy.

……a hledal psinec a redakci  „Světa zvířat“

Nebudu to prodlužovat. Zkrátka stejného omylu s popisnými čísly jsem se dopustil i při hledání vily redakce „Světa zvířat“ a její psinec. Tam jsem se dostal do ulice „Na Šmukýřce„. A opět mapa z roku 1938 mě vyvedla z omylu a pomohla nalézt alespoň číslo 908 tam, jak to uvádí Radko Pytlík. Víme tedy, kde byl psinec.  Vilu „Světa zvířat“ č.p. 909 jsem hledal na té staré mapě  v Bělohorské, dnes Podbělohorské ulici  bezvýsledně. Pokud platilo orientační číslo 14, jak jej uvádí Radko Pytlík, potom toto je to správné místo, kde stála vila „Světa zvířat“.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Švejk a Hašek se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Jak jsem potkal Božinku…….

  1. Pingback: Franta Strašlipka a jak to bylo se Švejkem | Prostor Jardy Šeráka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s